Místem původního rozšíření tohoto druhu je oblast středního a horního povodí Dunaje. Na našem území se hlavatka vyskytuje díky udržování umělým výtěrem a nasazování především na spodním toku Dyje a na Vltavě od Vraného po Vltavu.

Hlavatka žije ve střední části větších řek, s charakterem parmového či lipanového pásma. Mladší jedinci žijí výše proti proudu a s narůstající velikostí sestupují do širších toků. Vhodné podmínky našla hlavatka také v Oravské údolní nádrži. Je náročná na čistotu vody a obsah kyslíku ve vodě a má specifické požadavky na původnost říčního prostředí. Menší jedinci se živí podobně jako pstruzi především larvami vodního hmyzu, větší hlavatky jsou dravci a požírají druhy ryb, vyskytující se v hojném počtu. Hlavatku je možno označit za středně až dlouhověkou rybu, dožívající se i více než 20 roků. Roste velmi rychle, již ve 4. roce dosahuje 50 cm délky. Pohlavně dospívá ve 4-6 letech, tření nastává převážně v dubnu, případně květnu, při teplotě vody 6-9 °C. Na tření táhne výše proti proudu a hlavně do přítoků. Samice vytlouká ve štěrkovitém dně miskovém hnízdo, kde se vytírá, na 1 kg hmotnosti samice připadá 1000 jiker. Vývoj oplozených jiker trvá podle teploty vody 25-35 dnů.

Torpédovité tělo hlavatky je protáhlé a válcovité, na průřezu téměř kulaté. Klínová hlava má velké oči a koncová ústa s ozubenými, hluboce rozeklanými čelistmi. Na hřbetě je přítomna charakteristická tuková ploutvička. Hřbet je šedohnědý, s červenými skvrnami půlměsíčitými, či ve tvaru písmene x. Boky jsou světle šedé s měděným leskem a černými tečkami, břicho je světle hnědobílé. U mladých jedinců jsou na bocích dva příčné tmavé proužky. Ploutve se v poměru k tělu zdají malé, ocasní ploutev je mělce vykrojena.