Tento druh byl roku 1803 dovezen do Evropy ze Severní Ameriky, kde je ceněnou a hospodářsky významnou rybou, neboť v tamních podmínkách dorůstá až 6 kg hmotnosti. Okolo roku 1890 byl okounek pstruhový dovezen také do rybníků v jižních Čechách. V našich volných vodách se přes pokusy s vysazováním v Polabí a v povodí Dunaje neuplatnil. Původním prostředím tohoto druhu jsou pomalu tekoucí vody, zarostlá jezera a nádrže. U nás je místně chován v některých rybnících. Živí se živočišnou potravou, v mládí zooplanktonem a vodním hmyzem, později se stává dravcem. Žere pulce žab, žáby a ryby přiměřeně menší velikosti. V našich vodách je jeho růst velmi pomalý. Největší jedinci u nás dosahovali délky 30-35 cm a hmotnosti do 2 kg. Pohlavně dospívá ve třetím až pátém roce života. Okounek pstruhový se u nás vytírá v průběhu května, podobně jako candát obecný, na hnízda z ostřicových či jiných kořínků vodních rostlin. Samec po výtěru hlídá hnízdo s jikrami, z nichž se asi po 14 dnech líhne drobný váčkový plůdek. Na 1 kg hmotnosti samic připadá 30-60 tisíc žlutavých jiker o průměru kolem 1,6 mm.

Na první pohled je podobný okounovi říčnímu, tělo má však nižší a robustnější. Hlava je velká, s černou skvrnou na konci skřelových kostí, ústa jsou velká a jejich koutky sahají až za úroveň oka. Čelisti jsou ozubené. Tělo je pokryto drsnými šupinami, jež zasahují 10 řadami i na skřele. Hřbetní ploutev je tvořena ze dvou spojených částí, přední část je výrazně nižší a obsahuje pouze tvrdé paprsky. Ocasní ploutev je jako u pstruhů zaoblená s náznakem mírného vykrojení. Celkové zbarvení těla je nazelenalé, hřbet je tmavě zelený, boky stříbřitě zelené s měděným leskem, břicho je žlutobílé. Na boku probíhá podélně tmavší pás a po celém těle jsou rozmístěny tmavé skvrny.