Vyskytuje se v rozsáhlé části Evropy, od řeky Seiny po Něvu a od Dunaje po Volhu. Zcela však chybí v řekách vtékajících do Severního ledového oceánu, v Anglii, na Skandinávském poloostrově, jihoevropských poloostrovech a na Krymu. U nás se vyskytuje na celém území, není však nikde příliš hojný. Dává přednost stojatým a mírně tekoucím vodám. Nejraději obývá izolované bahnité tůně, stará říční ramena, zabahněné průtočné rybníky a zavodňovací kanály. Žije společensky, většinou nočním životem a převážně u dna, do něhož se často zavrtává. Při nedostatku kyslíku ve vodě však vyplouvá k hladině a pohlcuje vzduch do střeva, které je přizpůsobeno k vstřebávání kyslíku potřebného k dýchání. Jsou známy údaje, že v bahně tůní vydrží i krátkodobé vyschnutí. Živí se bezobratlými živočichy ze dna. Dorůstá maximální délky 30 cm a hmotnosti až 150 g. Tření probíhá v dubnu až červnu. Samice při teplotě vody 11-15 °C nalepují jikry na porosty vodních rostlin a kořeny. Mívá až 150 000 jiker o průměru do 2 mm.
Tělo je výrazně protáhlé do délky, válcovité, v zadní polovině ze stran zploštělé. Na předním konci hlavy je přítomno 10 vousků, 4 na horním okraji úst, 2 v jejich koutcích a 4 další krátké vousky jsou vlastně výrůstky dvoulaločnatého dolního pysku. Hlava je zbarvena hnědě, vzácněji je červenavá a drobně skvrnitá. Hřbetní krajina je také nahnědlá, boky a břicho jsou žluté, vzácněji červenavé. Na bocích těla se táhne od očí až po ocasní ploutev podélný tmavý a poměrně široký pás. Ploutve jsou zbarveny žlutohnědě a mají malé černé skvrny. Šupiny jsou velmi drobné. Samci mají prsní ploutve delší než samice, které navíc mají tyto ploutve zaoblenější.
|