Můj Lov

Můj Lov
 
Střípky z cest
(12.02.2013, Reportáže)

Při pohledu z okna je zřejmé, že zima se ještě nevzdala své vlády nad krajem a do opravdového začátku sezóny ještě nějaký ten čas zbývá. Možností, jak přežít zimu je pro rybáře několik. Někteří věnují čas údržbě vybavení před dalším rokem, další doplňují náčiní na některé z rybářských výstav nebo eshopů. Nejeden z kolegů během dlouhých zimních večerů usedá k fotkám z uplynulých let a snaží se zkrátit si zimní čekání vzpomínkami na uplynulé lovy.

 

 

Do této skupiny patřím i já. Často se ve vzpomínkách vracím ke svým dvěma cestám za dravci na Skandinávský poloostrov. Tento kus země mi učaroval, a to z nejednoho důvodu. Ať už svou drsně krásnou přírodou, přátelskými lidmi, ale především kvůli nezapomenutelným zážitkům s prutem v ruce. Ale kolikrát nemusí jít ani o ty největší úlovky, co se zapíší hluboko do paměti.Posuďte sami...

Švédsko

Byl třetí červencový den roku 2010. Kolem deváté večerní nás trajekt vyplivl v Trelleborgu na Švédskou půdu a před námi byla vidina dalších více než 1100 km v autě. Snažil jsem se zůstat vzhůru, přece jen by mi vadilo, prospat chvíli, kdy budeme projíždět hlavním městem. Stockholm jsem si nechtěl nechat ujít, ale únava vykonala své. Probral jsem se až když jsme zastavili nad ránem na benzinové stanici. Z okolních lesů a luk stoupala pára, po dálnici projelo jen ojediněle auto. Přes slabou letní košili mě ranní chlad poměrně spolehlivě rozkoukal. Kde to jsme? Neměl jsem ani tušení, kde se právě nacházíme, a bál jsem se, jestli jsme hlavním městem už neprojeli. Naštěstí vzdálenosti ve Švédsku se s těmi našimi nedají příliš srovnávat a tak jsem po několika hodinách další cesty sledoval z okénka čisté, příjemné hlavní město Švédského království. A při zpáteční cestě se dokonce našel čas na jeho krátkou prohlídku.

Samotný lov na Gimanu probíhal většinou na jezerech z lodě. Na prutu končili nejčastěji okouni, štiky, občas velký jesen. Dva muškařící kolegové projevili jeden den zájem vydat se na peřejnatý říční úsek a pokusit se ulovit lipany. Poměrně se jim dařilo, největší kousek se blížil hranici 40cm. Určitě se jim dařilo víc než mě, ten den jsem přišel o odhadem 120cm dlouhou štiku - tedy rybu, kvůli které jsme se do těchto končin vydali. Tak jsem se navečer přidal ke klukům a zamířil s nimi na řeku. Jako jediný s vláčákem. Na prvním místě byl takový proud, že se zde nedalo s nástrahou téměř pracovat a navíc se zde i dost trhalo. Přešel jsem tedy o několik desítek metrů proti proudu nad velký ostrov. Řeka zde byla o pomalejší, hlubší a mezi velkými kameny se tvořili poměrně hluboké tůňky. V těch bylo bohužel dost naplaveného dřeva a tak krabička s twistříky značně prořídla. Ale v tůňkách bylo i dost okounů. Ryby to byly štíhlé, ale poměrně velké a v hlubokém proudu velmi bojovné. Brzda se ozývala snad při každém zdolávání. Po asi desítce ulovených ryb a dalších utržených twisterech jsem si všiml, že mi za nástrahou jezdí hejno malých rybek, dokonce jsem občas ucítil i slabé zaškubání na konci vlasce. Zkušebně jsem zasekl a kupodivu jedna z rybek visela na háčku. Šlo o u nás poměrně vzácnou střevli potoční, jen o málo větší než byla samotná nástraha. O pár set metrů níž mi řeka vydala ještě slušnou štiku a pak už nás vyhnala blížící se bouřka.

Švédsko

Dva roky poté, na začátku září jsme mířili do Švédska podruhé. Tentokrát jsme směřovali ještě severněji, nedaleko polárního kruhu. Blížilo se ráno a nám z cesty zbývalo jenom posledních několik desítek kilometrů. Projížděli jsme hlubokými lesy, občas kolem menšího jezera nebo jsme přejeli přes menší říčku. A v tu se před námi v tom absolutním tichu objevily tři čtyři červeně natřené dřevěné domky. Naprostá oáza klidu usazená hluboko v lesích, daleko od nejbližšího většího města. Ale žít zde v zimě asi pro slabé jedince není...

Švédsko

Týden rybolovu utekl jako voda v nedaleké lososí řece a byl před námi odjezd. Poslední odpoledne jsem se rozhodl věnovat lovu ze břehu, kdy jsem si chtěl vyzkoušet místa, kolem kterých jsem celý týden jen procházel. Slezl jsem z prudkého kopce u silnice k jezeru a poslal do mělké vody průhledný potěr imitující twister. První dva náhozy vyšly naprázdno, při třetím jsem ucítil charakteristické poškubání a prut se ohnul pod náporem třicátníka okouna. Následující hod přinesl záběr ze stejného místa a ryba byla podle boje o poznání větší. Nádherně zbarvená štika ze stulíků by byla hezkým zakončením dne, ale to mou pozornost upoutalo hejno menších rybek nedaleko břehu. Na rotačku i malou gumu sice útočily, ale nedobíraly. Muškařský prut jsem sice měl v nedaleké chatě, ale tady bych se s ním stejně nevešel. Zkusil jsem tedy navázat mušku a poslat ji do vody jen na délku prutu. Záběr na sebe nenechal dlouho čekat a na prutu se klepal asi 25cm dlouhý síh maréna. Další rybu už bohužel toho místo nevydalo, ale u mola jsem chytil ještě jednu štiku a posledního okounka týdne.

Švédsko

Nemusí to být vždycky největší úlovek, na který člověk nejvíce vzpomíná. Naopak, podobné chvíle ve všudypřítomném tichu, kdy člověk téměř splyne s místní přírodou, nebo netradiční druhy ryb... to jsou důvody, kvůli kterým člověk přetrpí i ty hodiny na cestě. A proto se do Skandinávie budu vždy znovu a znovu rád vracet.

‹‹ Zpět na Reportáže

 

Můj Lov
 
         
Uživatel
Přezdívka

Heslo

Registrace  Změna hesla
         
   
         
Reklama
         
 
         
Dnes
Úterý 26. září 2017
svátek má Andrea
         
 
         
Předpověď počasí

         
 
         
Servis
Přidat do oblíbených

Naše ikonka:
Můj lov

Online 2 návštěvníci.
         
 
Novinky |  Můj lov |  Trofeje |  Články |  Atlas ryb |  Prodejny |  Odkazy |  Diskuze |  Všeobecné podmínky  © 2017 Pavel Hrabal, hosting Wedos.