Můj Lov

Můj Lov
 
Štika obecná (Esox lucius)
Čeleď Štikovití
  • Slovenský název: Šťuka obyčajná
  • Anglický název: Pike, Northern Pike
  • Německý název: Hecht
Štika obecná (Esox lucius)

Štika je rozšířena ve vodách téměř celé Evropy, chybí pouze na Pyrenejském poloostrově, v jižní části Itálie a na části Balkánského poloostrova. Obývá i vody Asie a Severní Ameriky. Je velmi přizpůsobivá, a proto obývá také většinu našich vod. I když se štika někdy vyskytuje již na spodní hranici pstruhového pásma, vyhovují jí nejvíce pomalu tekoucí či stojaté vody s vodními porosty, rozčleněné zatopenými křovinami, pařezy či kameny a početnými úkryty. Je to ryba stanovištní, s výrazným teritoriálním chováním, která hájí svůj domovský okrsek. Ve větších nádržích se zdržuje především v příbřežní zóně. Štika je dravec s vysokou žravostí, po vykulení se plůdek živí především zooplanktonem, ale jakmile povyroste, stává se agresivní a již při délce 30-50 mm začíná požírat plůdek jiných ryb či své menší sourozence. Od velikosti 200 mm se štika stává specializovaným dravcem a zmocňuje se kořisti jen o málo menší než je sama. Hlavní část její potravy potom tvoří ty druhy ryb, které jsou v okolí jejího stanoviště nejhojnější. V našich vodách to jsou především plotice, okoun, perlín, hrouzek a další vesměs bílé ryby. Na 1 kg přírůstku hmotnosti štiky se počítá spotřeba 5-7 kg jiných ryb. Štika je středověká ryba, která se díky rybářskému tlaku dožívá obvykle 4-6 roků, ale pokud má možnost, dožije se až 20 roků.

Pohlavně štika dospívá běžně již ve stáří jednoho roku, zejména v nově osazovaném prostředí. Je typicky fytofilní rybou, protože se vytírá na travní porosty. Tře se velmi brzy z jara po rozpuštění ledu, a to od března až do května, když teplota vody při břehu dosahuje 7-10 °C. Na 1 kg samice připadá 20-40 tisíc jiker. Vývoj oplozených jiker trvá 10-15 dní podle teploty vody. Velká početnost štiky je charakteristická pro počáteční období (3-5 let po napuštění) většiny údolních nádrží.

Štika má protáhlé válcovité tělo s poměrně dlouhou klínovitou hlavou, shora zploštělou. Velká ústa jsou ozubená a hluboce rozeklaná. Šupiny jsou poměrně malé, podélně oválné a pevně zarostlé v kůži. Hřbetní ploutev je výrazně posunuta směrem dozadu, na úroveň ploutve řitní. Její zbarvení je značně variabilní. Hřbet bývá tmavě či světle hnědozelený, břicho bílé až nažloutlé. Tělo i hlava jsou pokryty nažloutlými skvrnami, na bocích jsou někdy přítomny tmavší svislé pruhy.

‹‹ Zpět na Atlas ryb

Můj Lov
 
         
Uživatel
Přezdívka

Heslo

Registrace  Změna hesla
         
   
         
Reklama
         
 
         
Dnes
Neděle 24. září 2017
svátek má Jaromír
         
 
         
Předpověď počasí

         
 
         
Servis
Přidat do oblíbených

Naše ikonka:
Můj lov

Online 2 návštěvníci.
         
 
Novinky |  Můj lov |  Trofeje |  Články |  Atlas ryb |  Prodejny |  Odkazy |  Diskuze |  Všeobecné podmínky  © 2017 Pavel Hrabal, hosting Wedos.